Platební karty se staly součástí lidských životů. Zřejmě každý vlastní platební či zákaznickou kartu. Jakou ale mají karty souvislost s magnety? Seznamte se s historií magnetického proužku, zjistěte, jaká karta byla první, poznejte jejich základní rozdělení. A jak karty chránit?
Magnetický proužek už v roce 1878
Velkým zlomem v historii platebních karet byl vynález magnetického proužku v roce 1878.
Až skoro o století později, v roce 1965, Skota Johna Sheparda Barona napadla myšlenka výplaty peněz i po zavírací době bank. O pár let později sestavil první bankomat na principu mechanických otočných válců. Alespoň to tvrdí britské banky. Klienti si v té době nejprve museli vyzvednout jednorázový děrovaný štítek s PIN kódem. Štítek strčili do stroje a výměnou obdrželi bankovky v obálkách.
V roce 1969 zavedla společnost Air Travel první kartu s magnetickým proužkem, který sloužil k ukládání dat klienta a rychlejšímu odbavení cestujících.
1972: PIN na magnetickém proužku
Důležitým rokem byl rok 1972, kdy se podařilo uložit PIN na magnetický proužek. Současně Lloyds Bank uvedla do provozu první bankomat, který četl magnetické proužky a byl trvale připojený na bankovní informační systém.
O rok později IBM vytvořila magnetický proužek, tak aby na něm bylo možné nést statická data o klientovi na prvních dvou stopách + přepisovatelná data na stopě třetí.
V roce 1974 společnost American Bankers Association zavedla normu, která definovala magnetický proužek pro bankovnictví. Tato norma se stala základem mezinárodních norem ISO, které se používají dodnes. Už v tomto roce také vznikla technologie čipové karty.
Karty a magnety spolu úzce souvisí. Jak vlastně fungují?
Jak fungují magnetické karty
Magnetické karty mají magnetický proužek, na který se ukládají data do magnetické pásky. Proužek najdete na zadní straně karty.
Kde se tyto karty využívají? Používají se jako zákaznické a věrnostní karty obchodů, čerpacích stanic, fitness center. Dále u vstupů na pracoviště, pro otevírání dveří či garáží. Jejich výhodou je nízká pořizovací cena. Máte ji také? Dejte pozor a nenechávejte kartu v blízkosti magnetu, můžete ji tím znečitelnit či znehodnotit.
Magnetický záznam se ukládá do dvou nebo tří stop:
1. stopa – má 79 alfanumerických znaků.
2. stopa – obsahuje 40 numerických znaků.
3. stopa – nese 107 znaků, využívá se k bankovním účelům pro uchování PIN, dají se na ni nahrát jen čísla 0-9, rovnítko, dvojtečka.
Debetní nebo kreditní?
Platební karty jsou určené k bezhotovostním platbám a k výběrům z bankomatu. U některých bank platíte za výběr hotovosti z bankomatu poplatky. Pokud však platíte kartou v obchodě, poplatky za použití zaplatí bance obchodník, zpravidla v řádu jednotek procent z každé platby.
Mnoho lidí stále nedokáže definovat rozdíl mezi debetní a kreditní platební kartou. Níže najdete základní rozdělení.
Rozdělení platebních karet
1) Podle způsobu zúčtování se dělí na debetní, kreditní, charge karty a nákupní úvěrové karty:
Debetní – při výběru z bankomatu nebo platby u obchodníka čerpáte peníze ze svého běžného účtu, které na něj musíte předem vložit.
Kreditní – karta není napojená na běžný účet, ale úvěrový, který vám musí nejprve schválit banka. Vyčerpané peníze pak musíte v dohodnutém termínu zase vrátit zpět, jinak zaplatíte úrok.
Charge – banka vám na konci měsíce vyúčtuje provedené transakce a vy pak dluh jednorázově splatíte v daném termínu.
Nákupní úvěrové – tyto karty vydávají nebankovní instituce a fungují jako kreditní karty. Například YES karta od Home Credit.
2) Podle způsobu provedení existují elektronické a embosované karty:
Elektronické – využívají se pro výběr z bankomatu a při platbě u obchodníků s elektronickým platebním terminálem.
Embosované – mají plasticky vyražené číslo karty, majitele a platnost. Díky embosovaným údajům můžete kartou také platit také v obchodech, které nemají elektronický platební terminál. Ke snímání karty se v takovém případě používá mechanický snímač imprinter, zvaný též “žehlička”. Ten při placení embosované informace z karty otiskne na účtenku, kterou následně podepíšete.
3) Podle použité technologie se rozdělují na karty s magnetickým proužkem, karty s čipem a hybridní karty.
Karty obsahují prvky, které jsou nutné pro elektronické transakce v bankomatech a platebních terminálech.
Karta s magnetickým proužkem – do proužku se zaznamenávají údaje o kartě a klientovi. Například kód země, měnová jednotka, zůstatek na účtu, jméno klienta.
Karta s čipem – obsahuje mikroprocesor, na kterém je uložený PIN. Tyto karty jsou bezpečnější proti zneužití. Některé bankomaty nemají čtečku čipů, proto musí karty obsahovat i magnetický proužek.
Hybridní karta – karta má magnetický proužek i čip. V dnešní době vydavatelé karet všechny nahrazují hybridními typy.
Bezkontaktní karta – zpravidla kombinace předchozích variant. Při nákupu do 500 Kč nemusíte zadávat ani PIN. Klienti v současnosti od bank získávají i bezkontaktní platební nálepky s čipem. Takovou nálepku si umístíte například na mobilní telefon. Potom už nepotřebujete ani platební kartu.
Dnes je navíc možné platit i prostřednictvím moderních mobilních telefonů s technologií NFC.
4) Podle použitelnosti se karty dělí na domácí, fungující jen v tuzemsku, a mezinárodní.
Typů karet je spousta. Platíte raději kartou nebo hotově? Pokud kartou, ochraňte ji před magnety.
Čtěte dál o magnetických zajímavostech na blogu Unimagnet.